Robert:
Poslední „reálný“ trénikový týden jsem si chtěl užít. Skoro nic mě netrápilo, tak byl skvělý čas to pořádně rozbalit a naladit se na závodní týden. Bohužel zase nějaká služebka tak měl člověk „rozbitý program“, ale … nemělo nic vadit.
Pondělí jsem si díky svalovce Ivety rozdělil na trail s kolegou (volný výklus Krčákem) a pak odpoledne volný výklus kolem Stromovky. To bylo ještě fajn. Pravidelné úterní intervaly jsem si chtěl užít, ale opak byl pravdou. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, stejně tak jako nohy nešly jak měly. Nicméně jsem to nějak uválčil dle plánu.
Středeční relax byl na cestě do Neměcka, ale což, to by nemělo vadit. Čtvrteční tempo ale byl „hřebíček do rakve“. Dost jsem se těšil, poslední tempo, jak si najdu nějaký hezký plácek a odmakám si 16 km. Počasí v Německu bylo bláznivé a tak jsem do poslední chvíle nevěděl, zda vyběhnout. Nakonec jsem díky bouřce stihl večeři (což asi byla chyba). Trasa byla rovná podél kanálu, ale nohy vůbec nešly, navíc večeře se mi v břiše převalovala zleva doprava a zprava doleva a tak jsem 2x zabíhal do lesa. Trénink jsem pohřbil a raději jen „rychleji“ vyklusával. Bolel mně z úterka zadek, bolest vystřelovala až do zad, koleno a …. prostě super příprava na závod. V pátek mě Iveta přemluvila na volný výklus, který jsme již absolvovali podél vody.
Víkendový blok už byly jen volné běhy. Ani jeden (včetně pátku) jsem nechtěl jít, ale doma jsem byl přemluven. Nakonec jsme v sobotu vyrazili na brunch – tzn. běžet do Running Mallu a pak na letní snídaňo-oběd. Běh byl nakonec fajn, jen jídlo se moc nepodařilo. Večer dorazil Karel na masáž a ta bolela. Jeho loket od mého lýtka až po krk nebyl příjemný a moje záda a půlka zažila mučení. Snad to pomůže.
I přes mojí bolest jsme v neděli ráno vyrazili na volný klus – krásný volný okruh se povedl v tempu a odpolední sauna snad pomohla uvolnit svaly. Co bude příští týden … to je ve hvězdách. Snad tam v tu neděli bude u mého času svítit 2:XY:ZQ
Iveta:
A přišel poslední tréninkový týden. A bolel, hoodně (následek NoMen Runu předchozí sobotu, viz 16. t.). Od pondělí do čtvrtka jsem v podstatě chodila pouze klusat. Postupně se mohly přidávat kilometry, ale o rychlosti vůbec nemohla být řeč. První „bezbolestný“ běh jsem měla až v sobotu. Běželi jsme z Řeže do Prahy na velmi pozdní snídani (která nás tentokrát velmi zklamala) a v neděli proběhl dle pokynů trenéra jako „zkušební závodní den“ (tj. vstávání, příprava věcí, snídaně, výběh v čase závodu; ještě jeden proběhne v dalším týdnu). Do víkendu jsme zahrnuli i poslední předzávodní masáž od Karla a saunu. Nyní už jen odpočítáváme poslední dny a dáváme do kupy bolavá těla. Tak snad se toho 6.5. dostanu zdárně do cíle.