Tak, a je to tady

Je to týden, co jsem se vrátil nad ránem z porodnice, kde jsem byl přítomen toho, jak moje drahá manželka porodila našeho první dítě - Filipa. Stalo se to 8.5. 2020 ve 3:52. Od začátku května jsem se snažil být doma, v autech mít dost benzínu/nafty, ... prostě být připravený na ten moment, až Iveta zavelí "jedeme". První termín jsme měli začátkem května (2.5.). Tento termín se prohnal jak voda a hurá ... už tu byl oficiální termín, který byl určen na začátku těhotenství - 6.5. I ten jsme překonali. Iveta už začala být nervozní, jelikož ... co si budeme povídat - asi to není nic příjemného. Čtvrtek 8.5. začal jako každý jiný den. Vstali jsme brzy, posnídali a plánovali si oběd a i to co budeme dělat. Iveta si potřebovala naťapat svoje kroky a tak vyrazila před kontrolou do porodnice na obvyklou procházku a já jsem doma relaxoval u práce. Kontrola v porodnici byl jen "monitor" -...
Read More

Kdy se vrátím k tomu běhu

Letošní rok byl plný příjemných událostí. Bohužel, není všechno zlato co se třpytí. Naštěstí - moje letošní běžecké trápení - je jen tak "méně" důležitá část mého života. Chtěl jsem letos konečně pokořit čas 1:20 na 1/2 maratonu. Zimní a jarní příprava nebyla špatná, ale ani perfektní. Nicméně závod jsem tehdy rozběhl dobře ... ale nechci zase brečet. Naordinoval jsem se svatební pauzu, a řekl jsem si, dám vše do další sezony. Jak jsem se tehdy peltl. Občasný klus střídal fitko a s Ivetou jsme se tak občas proklusávali. Já si řekl začnu v říjenu/listopadu dřít zimní přípravu. Do toho přišly nějaké bolístky, služební cesta a tak jsem do prosince stihl jen pár tréninků, které mi ukázaly, že nějaká rychlost ještě je a vytrvalost bude bolet jako vždy. Nicméně po prvních pár zimních km (v prosinci) se mi objevila bolest v koleni, kdy jsem nedoběhl 2 tréninky po sobě. Naordinoval jsem si delší pauzu a čekám na vyšetření u lékaře. Možná...
Read More

Je to za námi: zářijová výzva SNOWDON (21.09.2019) & (polo)svatební cesta

Typická situace u snídaně ve Welšském Llanberies. A: "Jak se vám včera běželo?"B: " Super, počasí bylo typicky (myšleno ironicky, bylo až 28°C a jasno) anglické. Ta krátká trasa nám stačila."A: "Ten kopec byl strašný, já ho běžel jen 1x, ale moje žena běžela to nejdelší a běžela ho 2x."B: "Ježiš."A: "Odkud jste?"B: "Česká republika, Praha. A vy?"A: "Víděň, Rakousko, to jsme skoro sousedi. Jak jste se sem dostali?"B: "No .... byl to svatební dar ..." Snad každého jsme dostali vysvětlením, jak jsme se na takovém (extrémním) závodě vůbec objevili. Češi v severozápadním Walesu a budou se škrábat na Snowdon (druhá nejvyšší hora Velké Británie). "No, víte, my dostali startovné jako svatební dar od našich přátel." Následuje půl minuty ticha, pak smích a rada, abychom si se svými přáteli vážně promluvili :D. Pan Snowdon (resp. jeho vrchol) Ale abychom se vrátili na začátek. Sobotnímu závodu (21.9.) ještě předcházel kraťoučký pobyt v Peak District, konkrétně v Buxtonu, kam jsme...
Read More

Každý rok není perfektní

Po běžeckém roce 2018 jsem byl plný očekávání. Minulý rok, se povedl návrat k pravidelnému tréninku, proběhlo zlepšení na všech distancích od 5 km až po maraton. Do začátku roku jsem vstupoval s obavami, co bude, ale moje tělo si překvapivě dobře poradilo se zátěží. Probíhala pravidelná regenerace a vlastně vše šlo, jak mělo. Poslední závody v roce 2018 se již nepovedly, … křeče, únava … tak nějak všechno dohromady. Říkal jsem si klid, další rok, bude super. Letos to bohužel není žádná sláva. Cílem bylo se kvalitně připravit na ½ maraton v Praze a pokořit čas 1:20:00. Nicméně zde byl i další cíl – svatba, stavba … Z tréninků jsem neměl takovou radost jako minulý rok, více to bolelo. Životospráva šla od desíti k pěti a tak asi nebylo žádným překvapením, že pocit z tréninku se přenesl do reality = nebyla to žádná sláva. Pražský ½ maraton jsem „vzdal“ na 11 km a už jsem ho jen „doklusnul“ za čas 1:25, což by minulé roky byl skvělý čas. Já chtěl víc. Aspoň Ivetě, tehdy budoucí paní Urbanové, se to povedlo podle...
Read More

ZÁŘIJOVÁ VÝZVA jménem „Snowdonia 2019“

Ono to má ve skutečnosti delší název (The Maverick inov-8 Snowdonia X-series and Ultra), ale to se zrovna do nadpisu nehodí... Tak tedy v sobotu 21.9. se chystáme pobíhat v severním Walesu. Nás samotné by to nenapadlo, ale takový svatební dar se neodmítá, že :D A co to obnáší? Pro nás "vybraná" tzv. trasa "middle" je dlouhá 23,2 km a nastoupáme a zase seběhneme 1246 m. Podívat se můžete zde: https://ridewithgps.com/routes/20624567 Z Prahy do Manchesteru odlétáme již během úterního podvečera a pár dní v UK bychom chtěli věnovat národnímu parku Peak District National park. Pomalu ale jistě musíme začít připravovat nejen nohy na to, co nás čeká. Počasí tam bývá také nevypočitatelné. Úkolem (a to hlavně pro Ivet) bude v pořádku doběhnout (pro ní to bude první zážitek tohoto druhu :D). Snad stihneme sepsat pár postřehů během letní "přípravy"! ...
Read More

Příprava na #praguehalf v číslech

Výsledky: 1:33:33 & 1:25:57 Budeme upřímní, pražská půlka nedopadla podle našich očekávání. Ivet to tušila (už během přípravy, ale zkusit se to musí a osobák padl! :D), Rob na to tzv. "měl", ale několikero podvrknutí kotníku na trati s ním zamávalo... a přesto doběhl ve výborném času do cíle (pro medaili, že jo!!). Rádi bychom se podělili o čísla z přípravy :-) Tradiční sraz po závodě v Pivnici U Rudolfina Když pomineme zimní "objemovou" přípravu (listopad, prosinec 2018), klasický tréninkový cyklus začal v lednu, s trváním do prvního dubnového týdne. Celkem to máme 14, resp. 13 plných týdnů, 970 km a 79 tréninků a návštěv Running Mallu (to je totiž naše hlavní zázemí - lehce se dostaneme na Letnou, do Stromovky - ideální místa na intervalové a tempové tréninky). I když člověk absolvuje většinu tréninků "sám", potkává se se stálou partou, pojmenovanou jako "A" team :D. Převažují kluci, kteří se porovnávají, soutěží, analyzují, to k tomu prostě patří :-)). A když je úplně...
Read More

Dny se prodlužují a světla přibývá

... a týdny tréninků ubývají ;-). Ne tedy nijak hladce, to bychom lhali. Spíše je to čím dál těžší, v první řadě pro hlavu. Ale bylo to rozhodnutí dobrovolné (proč??), takže makáme dál. Některé víkendy již budou dokonce zpestřeny drobnými závody a Rob opráší své schopnosti vodiče na 10k Palestra Kbelská (Ivet si poběží "to svoje", 40 minut je na ní ještě dost rychlé :-)). A jak vypadají naše tréninky? Struktura je podobná jako v minulém roce, ale tréninky jsou rychlejší a občas trochu "drsnější" (příprava na maraton vs půlmaraton). Pondělí je volný běh (kdy se nohy vzpamatovávají po víkendu). V úterý nás vždy čekají intervaly (6 týdnů bylo na budování rychlosti, nyní už jsme ve fázi budování síly). Středa je super den určený na regeneraci. Ve čtvrtek jsme zpět a to na tempový trénink (délka startovala na 5 km a končí na 11 km). V pátek volnější běh, sobota a neděle je určená pro delší tempovější trénink následovaný další...
Read More

Běhání a zase jen to běhání

Je to už dlouho, co skončila sezóna 2018 - poslední "závod" byl Nature Run v Liberci. Následovala vyhlášená běžecká párty RunCzech, kde jsem mohl pyšně obdivovat Gazelku, která přebírala cenu pro nejrychlejší týmový běh v rámci Birell Grand Prix. Následně jsem si i já byl "vychutnat" moji chvilku slávy, za účast na všech závodech série RunCzech. Následovaly dlouhé týdne odpočinku - tzn. neběhání. Sem tam nějaká sauna, kolo, fitko, ale žádný běh. Úplně super čas. Nicméně, všechno krásné jednou končí. Zase to začalo. V polovině listopadu jsme se vrátili k běhání - někdo s větší radostí (iWelt), někdo s menší. Zase mě někdo každé ráno, Vánoce, nevánoce, svátek nesvátek, tahal za nohu z postele před rozedněním, abych šel běhat. Nicméně, prosincové objemy jsou za mnou -  za prosinec to bylo 250+km a první týden roku končil na celkovém součtu 88 km. Musím říct, že jsem netušil, že moje nožičky to zvládnou. Blíží se polovina ledna a s ní příchod rychlých tréninků. Zase to...
Read More

RunCzech série 7/7: závěr v Ústí nad Labem #ulhalf

s podtitulem stihni letadlo do Tokia :D Lépe jsme si to totiž naplánovat nemohli. Poslednímu závodu, kterému jsme věnovali část letní přípravy, předcházela o týden dříve Prague Birrell desítka, kde to oběma prostě sedlo a běželo se opravdu parádně. Naivní představa, že za týden nohy plně zregenerují a v Ústí nastoupíme v plné síle, se ukázala jako lichá :-). Dopadlo to tedy tak, že Ivet závod hooodně bolel (ale svůj plánovaný čas zaběhla NA UŠMUDLANOU VTEŘINKU přesně) a Rob jí od půlky trasy statečně doprovázel. V půlce trasy mu totiž začalo ostře protestovat lýtko a vytyčený čas byl neudržitelný. Po proběhnutí cílem jsme si s kývající medailí na krku urychleně vyzvedli své věci a "utíkali" k autu (výklus, že jo). Nejnutnější kousky jsme si převlékli v autě, zabalili a hurá zpět do Řeže. Ivet byla tak rozházená a pravděpodobně chtěla TAK MOC ukončit sezónu, že na parkovišti po zavření dveří auta nechala své závodní boty (i s ponožkami!!!), které s...
Read More

Už je konec?

Ano, ne … Jak to vlastně letos začalo. V lednu jsem se po dlouhé době vrátil do běžeckého klubu Running Mall (PIM běžecký klub), kde se mnohé změnilo. Nový trenér začal opravdu trénovat a na lidech to bylo vidět. Na konci předchozí sezóny jsem jen závistivě sledoval, jak kamarádům padaly osobáky, … slušný oddíl. Na sezónu jsem si dal cíl – odběhnout maraton pod 3 hodiny, a když už poběžím Pražský RunCzech maraton, tak proč ne celou sérii. Iveta se připravovala jen na maraton, ale po pár týdnech se přidala ke stejnému cíli – být vyhlášena jako Run Czech Star! Já jsem od počátku nevěděl, co vše se povede – přeci jen jsem rok odpočíval z důvodu bolavých a chronicky přetížených achilovek. Zpočátku jsme s Ivetou jen supěli na chvostu, všechny objemové tréninky jsme tvrdě oddřeli, do kopců jsme se drápali jako poslední, ale tato zimní píle nesla ovoce a ke konci jsme si byli schopní i povídat se skupinou. Polykali jsme týdny a týdny a...
Read More