Kdy se vrátím k tomu běhu

Letošní rok byl plný příjemných událostí. Bohužel, není všechno zlato co se třpytí. Naštěstí - moje letošní běžecké trápení - je jen tak "méně" důležitá část mého života. Chtěl jsem letos konečně pokořit čas 1:20 na 1/2 maratonu. Zimní a jarní příprava nebyla špatná, ale ani perfektní. Nicméně závod jsem tehdy rozběhl dobře ... ale nechci zase brečet. Naordinoval jsem se svatební pauzu, a řekl jsem si, dám vše do další sezony. Jak jsem se tehdy peltl. Občasný klus střídal fitko a s Ivetou jsme se tak občas proklusávali. Já si řekl začnu v říjenu/listopadu dřít zimní přípravu. Do toho přišly nějaké bolístky, služební cesta a tak jsem do prosince stihl jen pár tréninků, které mi ukázaly, že nějaká rychlost ještě je a vytrvalost bude bolet jako vždy. Nicméně po prvních pár zimních km (v prosinci) se mi objevila bolest v koleni, kdy jsem nedoběhl 2 tréninky po sobě. Naordinoval jsem si delší pauzu a čekám na vyšetření u lékaře. Možná...
Read More

Každý rok není perfektní

Po běžeckém roce 2018 jsem byl plný očekávání. Minulý rok, se povedl návrat k pravidelnému tréninku, proběhlo zlepšení na všech distancích od 5 km až po maraton. Do začátku roku jsem vstupoval s obavami, co bude, ale moje tělo si překvapivě dobře poradilo se zátěží. Probíhala pravidelná regenerace a vlastně vše šlo, jak mělo. Poslední závody v roce 2018 se již nepovedly, … křeče, únava … tak nějak všechno dohromady. Říkal jsem si klid, další rok, bude super. Letos to bohužel není žádná sláva. Cílem bylo se kvalitně připravit na ½ maraton v Praze a pokořit čas 1:20:00. Nicméně zde byl i další cíl – svatba, stavba … Z tréninků jsem neměl takovou radost jako minulý rok, více to bolelo. Životospráva šla od desíti k pěti a tak asi nebylo žádným překvapením, že pocit z tréninku se přenesl do reality = nebyla to žádná sláva. Pražský ½ maraton jsem „vzdal“ na 11 km a už jsem ho jen „doklusnul“ za čas 1:25, což by minulé roky byl skvělý čas. Já chtěl víc. Aspoň Ivetě, tehdy budoucí paní Urbanové, se to povedlo podle...
Read More

Běhání a zase jen to běhání

Je to už dlouho, co skončila sezóna 2018 - poslední "závod" byl Nature Run v Liberci. Následovala vyhlášená běžecká párty RunCzech, kde jsem mohl pyšně obdivovat Gazelku, která přebírala cenu pro nejrychlejší týmový běh v rámci Birell Grand Prix. Následně jsem si i já byl "vychutnat" moji chvilku slávy, za účast na všech závodech série RunCzech. Následovaly dlouhé týdne odpočinku - tzn. neběhání. Sem tam nějaká sauna, kolo, fitko, ale žádný běh. Úplně super čas. Nicméně, všechno krásné jednou končí. Zase to začalo. V polovině listopadu jsme se vrátili k běhání - někdo s větší radostí (iWelt), někdo s menší. Zase mě někdo každé ráno, Vánoce, nevánoce, svátek nesvátek, tahal za nohu z postele před rozedněním, abych šel běhat. Nicméně, prosincové objemy jsou za mnou -  za prosinec to bylo 250+km a první týden roku končil na celkovém součtu 88 km. Musím říct, že jsem netušil, že moje nožičky to zvládnou. Blíží se polovina ledna a s ní příchod rychlých tréninků. Zase to...
Read More

Už je konec?

Ano, ne … Jak to vlastně letos začalo. V lednu jsem se po dlouhé době vrátil do běžeckého klubu Running Mall (PIM běžecký klub), kde se mnohé změnilo. Nový trenér začal opravdu trénovat a na lidech to bylo vidět. Na konci předchozí sezóny jsem jen závistivě sledoval, jak kamarádům padaly osobáky, … slušný oddíl. Na sezónu jsem si dal cíl – odběhnout maraton pod 3 hodiny, a když už poběžím Pražský RunCzech maraton, tak proč ne celou sérii. Iveta se připravovala jen na maraton, ale po pár týdnech se přidala ke stejnému cíli – být vyhlášena jako Run Czech Star! Já jsem od počátku nevěděl, co vše se povede – přeci jen jsem rok odpočíval z důvodu bolavých a chronicky přetížených achilovek. Zpočátku jsme s Ivetou jen supěli na chvostu, všechny objemové tréninky jsme tvrdě oddřeli, do kopců jsme se drápali jako poslední, ale tato zimní píle nesla ovoce a ke konci jsme si byli schopní i povídat se skupinou. Polykali jsme týdny a týdny a...
Read More

Podzimní (ne)běhání

Trénovat, běhat, závodit. Je to neustálý koloběh. Po "jarní části" sezóny jsem se těšil na odpočinek. Bohužel odpočinek se nedostavil. Na jaře bylo závodů dost a dost, abych mohl plnit nejen moje ambice, ale také ambice mojí Gazelky. Nemohu mít na podzim větší cíle, než překonávat sám sebe -  osobní rekord na 10 km nebo na 1/2 maraton. Více jsem si věřil na 1/2ku a tak cíl byl méně než 1:19:59. První týden tréninku vypadal skvěle, všechny stanovené časy se mi dařilo plnit. Bohužel, starosti mě válcují a přestávám si věřit. Od druhého týdne se moje nožičky zasekly a na intervalech nejsem schopen plnit co mám napsáno. Začalo se ozývat tělo, achilovky, kolena ... a i hlava přestávala věřit, že mohu běžet tak bláznivé časy. Co teď? Vykašlat se na už tak "úspěšnou" sezónu a raději se dát do kupy a začít odpočívat? Bohužel, moje tělo, stejně jako mysl, potřebuje asi méně závodů a více regenerace. Chybami se člověk učí, aby...
Read More

Zase to pokračuje – RunCzech 2018 – přípravy na podzimní část

Robert: Není to zas tak dávno, co jsem jásal, že skončila běžecká sezona - aspoň ta jarní část. Nyní začíná příprava na tu podzimní. Na maratonu mám splněno - pod 3 hod., mohu se nazývat maratoncem. Nicméně nyní je tu rychlostní výzva, za kterou si mohu sám - při pražském 1/2 maratonu jsem se zmínil, že jsem běžel 1:20:57 zadrženě ... podzimní cíl je tedy jasný - zaběhnout v Ústí čas 1:19:59 a méně. Tréninkový plán toto respektuje a vše bude směřováno k tomuto datu. Tréninkově poběžím: a) Dresden NachtLauf b) Běhej lesy Jizerská "50" - v mém podání 23km c) Birell GP - aneb RC pražská 10ka Na žádný z těchto závodu neplánuji lámat osobáky (ok v Praze ano, jelikož můj 10 km osobák je tak špatný, že tempový trénik ho musí překonat :D). Tréninkový plán je dost brutální a tempa odpovídají zvolenému cíli (běžet 1/2ku pod 3:50). Máme za sebou první týden volného klusání okořeně zvlněným terénem a zatím žiji :D. Uvidíme, co budu říkat...
Read More

RunCzech série 4/7: České Budějovice #cbhalf

Robert: Běžet celou Run Czech sérii závodů má svoje výhody. Jedna z nich je, že člověk cestuje kolem celé naší republiky. Tento víkend jsme jeli do Budějic. Cesta známá a oblíbená. Dávám přednost cestě přes Písek, jelikož je mi prostě bližší a nerad jezdím přes D1 :D. Závod má nálepku výhně a hodně lidí kolabuje na dehydrataci. Letos měla být výjimka. Mělo se běžet po vydatných deštích a za příjemné teploty. Já jsem se toho bál, jelikož nemám rád "prádelny" - tzn. teplo po dešti. Sauna to byla vydatná, již po 2 km jsem byl zpocený víc než během Pražského maratonu. Nicméně již cestou do Budějic jsem si uvědomil, že moje hodinky zůstaly v nabíječce. Jelikož jsem věděl, že na osobák dneska nepoběžím, chtěl jsem zkusit "slušný" čas - tedy tempový trénink @4min/km. Přeci jen tréninku nyní moc není, stejně tak jako životospráva je špatná - jídlo, spánek. Sám jsem byl zvědavý, jak tempo udržím a jestli ho bez hodinek najdu. Od počátku...
Read More

Hledá se … motivace

18 týdnů jsme dřeli, dávali jsme běhu skoro každou volnou chvíli a velmi jsme se těšili, až to skončí. Samozřejmě jsem věděl, že pro Ivetu to neskončí, že bude hned za mnou chodit a tahat mě za pyžamo se slovy "půjdeme běhat". Já jsem se těšil na trochu odpočinku - kolo, plážový volejbal, relax ... přeci jen těch 18 týdnu bylo hodně monotóních. Týden po maratonu jsme si dali krátký 5 km závod v Brandýse, kde jsme si dělali zálusk na dobré umístění. Já jsem chtěl zaútočit na bednu, ale hned po prvním km se mi i přes tempo 3:30 vedoucí skupina vzdalovala, tak jsem to zabalil a držel jsem "slušné" tempo 3:45. Někteří běžci přede mnou odpadávali a tak jsem byl nakonec 4. celkově, 2. v kategorii (osobně beru jako neúspěch, že mě předběhl jeden "stařík", ale jinak tempo dobré) . Nicméně Brandýský kolektiv nezklamal - dobré jídlo a pití a závod mohu hodnotit jen a jen kladně. Následoval hodně omezený...
Read More

Marathon challenge – 18. týden: A je to za námi!!

Robert: Tak a je to za námi! Jak to ale probíhalo. Poslední týden byl ladící. Volné klusy celý týden. Po problémech 17. týdne jsme se rozhodli pro pondělní volno. Chtěli jsme jít do posilovny, ale nakonec jsme skončili u Babety a Kvída. Byl to příjemný podvečer. Úterý jsme si dali volný klus v čas závodu, abychom ladili "maratonský rituál". Volná desítka byla velmi příjemná. Středu jsem si přidal další saunu, která mi snad trochu uvolnila ztuhlé, bolavé tělo. Byla to velmi lehká sauna, abych se moc neunavil. Čtvrtek jsme se skoro celá skupina sešla v RM a dali si večerní volný výklus - hezkých 10 km. Kluci byli dost nadržení, tak jsme je museli brzdit. Pátek jsme si promotali Stromovku a pak frrr  domu a odpočívat. V sobotu jsme si šli protočit nožičky na krátký výklus, proložený abecedou, rovinkami a tempovou rovinkou. Odpoledne se mi bohužel udělalo špatně. Bolest hlavy, střevní potíže ... skvělé ladění na maraton. Nepomohla sladká cola, brufen ... hlava...
Read More

Marathon challenge – 16. týden, zkušenosti z Krakova a sobotní NoMen Run

Robert: První polovina týdne se odehrála v Krakově. Bohužel to z mého pohledu není běhu místo zaslíbené, navíc, když musí člověk sedět většinu času na meetingu mezinárodního konzorcia CCC.  Po náročném dni dorazí člověk večer na hotel, hned se převléknout a jít klusat. Cyklostezky a pěšiny na náplavce a v parku byly dost rozbité, žádné veřejné záchody. Praha (Stromovka) je prostě běhu zaslíbená. Již s předstihem jsem se začal bát úterních intervalů. Nevěděl jsem, kde je poběžíme, natož jakým tempem. Park ani náplavka se nakonec neukázala jako vhodná lokalita, tak jsme se domluvili, že budeme běhat kolem parku. K mému velkému překvapení  se mi povedlo intervaly odběhnout v předepsaném tempu. Nicméně, nechvalme týden před nedělí. Vypadali jsme jako divný pár, jdoucí na trénink s narvanou velkou taškou na kolečkách. Samozřejmě jsme museli potkat partu Mattoni FreeRun, takže tašky nezůstaly bez povšimnutí :D. Rychle se převléct, abychom se stihli dostat domů co nejdříve, aby se mohla Ivet připravit na odjezd na Moravu. 8...
Read More