Je to za námi: zářijová výzva SNOWDON (21.09.2019) & (polo)svatební cesta

Typická situace u snídaně ve Welšském Llanberies.
A: „Jak se vám včera běželo?“
B: “ Super, počasí bylo typicky (myšleno ironicky, bylo až 28°C a jasno) anglické. Ta krátká trasa nám stačila.“
A: „Ten kopec byl strašný, já ho běžel jen 1x, ale moje žena běžela to nejdelší a běžela ho 2x.“
B: „Ježiš.“
A: „Odkud jste?“
B: „Česká republika, Praha. A vy?“
A: „Víděň, Rakousko, to jsme skoro sousedi. Jak jste se sem dostali?“
B: „No …. byl to svatební dar …“

Snad každého jsme dostali vysvětlením, jak jsme se na takovém (extrémním) závodě vůbec objevili. Češi v severozápadním Walesu a budou se škrábat na Snowdon (druhá nejvyšší hora Velké Británie). „No, víte, my dostali startovné jako svatební dar od našich přátel.“ Následuje půl minuty ticha, pak smích a rada, abychom si se svými přáteli vážně promluvili :D.

Ale abychom se vrátili na začátek. Sobotnímu závodu (21.9.) ještě předcházel kraťoučký pobyt v Peak District, konkrétně v Buxtonu, kam jsme přijeli již v úterý z letiště v Manchesteru (zážitek v půjčovně aut si necháme pro sebe).

Středa patřila výletu k Ladybower Reservoir. Obejít soustavu tří nádrží nám zabralo něco lehce přes 3 hodiny při délce trasy 16,5 km.

Po vydatné procházce ještě zbýval nějaký čas, takže jsme se vypravili na Stange Edge, známe místo z filmového zpracování Pýchy a předsudku :-).

Čtvrtek patřil „zlatému“ hřebu pobytu v Peak District (aspoň tedy pro Ivet :-), ale nic proti krásným procházkám v přírodě!!), a to návštěvě Chatsworth House. Zámek s neskutečně rozlehlými a krásnými zahradami leží v Derbyshire Dales, asi 5,6 km severovýchodně od Bakewell a 14 km západně od Chesterfield. Je sídlem vévody a vévodkyně z Devonshire a byl domovem rodiny Cavendishů od roku 1549. Interiéry i exteriéry jsou díky neustálé péči skutečně nádherné a návštěvu rozhodně doporučujeme! Exteriéru vévodí gravitační fontána, která patří k největším svého druhu v Evropě. Zahrada je přehlídkou různých stylů. V zahradě najdete tropický koutek nebo perfektně střižené bludiště. Samozřejmě nesmí chybět vzorně udržovaný anglický trávník – časté místo k pikniku.

O pár kilometrů dál, na cestě do Buxtonu byl shodou náhod ještě craft pivovar Thornbridge Brewery, takže nám to samozřejmě nedalo a rozhodli jsme se pro krátkou zastávku i zde. Ivet sice teď pivu moc nedá (a stejný scénář bude dalších „několik“ měsíců), ale Rob je takový formát, že si kvůli ní objedná např. i Ice Cream Porter <3 (což je zcela mimo jeho druhy oblíbených typů piv). Pivovar je na scéně 14 let a jejich příběh si můžete přečíst zde. Zajímavé posezení, tap room, ledničky s pivy dostupnými jak ve skle, tak v plechu, vlastní merch a klidné prostředí s vyhříváním na sluníčku, zn. ideál ;-).

I tak ze čtvrtku zbývala ještě část odpoledne/večera, takže jsme se po příjezdu zpět do Buxtonu a krátkém odpočinku vydali prozkoumat samotný Buxton, který jsme viděli jen při krátkém ranním proběhnutí před snídaní (lázeňské městečko je ale malé, takže by to klidně stačilo 🙂 ).

Místními dominantami je nejspíš park s jezerem, velkým množstvím kačen, kachen a běžeckých cestiček. Při důkladné procházce určitě neminete The Opera House, The Devonshire Dome (sídlo univerzity), The Crescent (kde nyní probíhá rozsáhlá renovace). Večer můžete strávit ve velmi příjemném prostředí podniku Buxton Brewery. Ochutnali jsme mj. Extra porter Costa Rican Coffee nebo třeba Orange & Lemon Pale Ale. Spolu s jejich nachos s mozzarellou a u nich zpracovávaným vepřovým trhaným jsme si opravdu pochutnali. Nechyběly ani batátové hranolky, které jídlo perfektně doplnili … prostě „top strop„.

Dva dny utekly jako voda, nastal pátek a čas na přesun do místa závodu, městečka Llanberis. Původně plánovaná cesta trvající dvě hodiny nakonec zabrala hodiny čtyři, ale když jsme se dostali do cíle, stálo to za to :-).

Lehce jsme protáhli nohy na procházce, zašli na večeři a proběhly krátké přípravy. Velké obavy jsme měli z oblečení – celou dobu pofukoval takový nevyzpytatelný, silný vítr, přestože bylo něco kolem 15 st. Představit si podmínky na vrcholu Snowdonu (a i po cestě nahoru) jsme moc nedokázali. Udělali jsme vše, co jsme mohli – raději více než méně. Postel v Padarn hotelu byla o něco lepší, než ta v Buxtonu, ale stejně byla příliš měkká a naše záda a celkový odpočinek to hodně poznamenalo. Ráno jsme se pokusili o snídani a pomalu jsme vyrazili na start.

Prostředí startu bylo moc příjemné (čísla jsme si vyzvedli den předtím, ovšem na jiném místě, než bylo původně uváděno) velmi daleko od masových závodů typu RunCzech. Množství účastníků nebylo nijak omezující (i když byly na výběr 4 typy délek – 17, 23, 42 a 64km) a velikost zázemí perfektně vyhovovalo. Robovi samozřejmě chyběla Welšská obdoba ToiToi. Sotva jsme se krátce protáhli, už jsme dostávali poslední pokyny a rady na trasu a hurá nahoru! Z důvodu úvodu závodu (stoupání a zase jen stoupání) ani nemělo smysl se rozklusávat.

Po krátkém městském rozběhu, tzn. necelém kilometru, jsme narazili na stoupání. Slovíčko narazit nebylo jen obrazné – začalo to zostra asfaltovými 16%. Střídaní 12% a 16% pokračovalo i dalších 6,5 km, během kterých se nastoupalo celkem 975m. Musíme ale konstatovat, že to horší nás teprve čekalo – cesta dolů. Ta vypadala jako když rozbijete skálu a vysypete s tím cestu s kopce dolů :D. Lom máme skoro za rohem, ale toto jsme nečekali. Příště víme kam jít trénovat. Zvládli jme to (Ivet s krizí, chyběl cukřík, ten byl záhy doplněn). Jakmile se cesta trochu narovnala, rozhýbali jsme nohy a donutili je po zbytek trasy k volnému klusu.

Počasí jsme vlastně chytli až neskutečně dobré. Lepší jsme si ani přát nemohli. Jezdit se opálit na Snowdon ve Velké Británii, to chce jistý kus odvahy. Druhý den (v neděli) se pomalu zatáhlo a černé mraky visely nad kopci, během dne přicházely dešťové přeháňky různé intenzity.

Let zpět do Prahy (opět z Manchesteru) byl až k večeru, takže jsme po konzultaci s Babetou vybrali dvě místa na krátké zastavení. Jednalo se o města – Conwy (kvůli hradbám a hradu) a dále Chester (hrabství Cheshire) – zde je k vidění Chesterská katedrála, městské hradby, Eastgate Clock a další zajímavosti mezi které patřilo v neděli 22.9.2019 i Chester Pride.