Gazela and Mastodont story
Gazela:
Bylo nebylo…
Skupinových, organizovaných výběhů se gazela příliš ráda neúčastnila. Ale zajímavému výběhu do CIDRERIE KLIMENT (Všenory) s ochutnávkou doma pečených výtvorů a samozřejmě cidru odolat nemohla, to určitě chápete. Rozlámaná, s bolavýma nohama (po absolvovaném sobotním štafetovém závodu na Vysočině @nomenrun) se v neděli ráno připojila ke skupince nadšenců. Už na tramvajové zastávce v Modřanech tušila, že se málo oblékla, počasí totiž nevědělo chvílemi co by – tu poletovaly vločky, tu zasvítilo sluníčko, které vzápětí zahnal ledový vítr. O tři fialové odstíny a jeden stoj na hlavě později jsme se všichni sešli a seznámili a mohli vyrazit. Cesta příjemně ubíhala spolu s běžeckými příběhy a mými přibývajícími/ubývajícími vrstvami oblečení, které jako kouzelník střídavě vytahoval a schovával záhadný gentleman (pan R.) ve svém titěrném batůžku (dodnes gazela přemýšlí, jak tam všechno nacpal, fakt). Vše ještě korunoval kouskem tyčinky na urgentní zahnání hladu a zdárného dokončení cesty. Během návštěvy cidrerie se pan R. záhadně vytratil na vlak a gazele zůstala zapůjčená čelenka. Musela se tedy vrátit původnímu majiteli! O týden později se podařil domluvit výběh v místě bydliště gazely, který byl zakončen příjemným posezením v Jihoměstském pivovaru a… první pusou. Za další týden byla gazela pozvaná na večeři… 🙂
Mastodont:
Bylo nebylo, jednoho pochmurného dne měl jít mastodont běhat. Moc se mu nechtělo, ale známá @Babeta, ho přesvědčila, aby se přidal k výběhu s bandou na Cider do Všenor. Ráno tedy přijel autem do Prahy a vyrazil s Babetou na sraz celé skupiny.
Počasí bylo divné, takové aprílové. Na sluníčku v závětří byl pařák, ale ve stínu byla dost zima. Já měl na sobě rukavičky, a spoustu vrstev. V batůžku čekalo více dalšího oblečení a něco k zakousnutí.
Jak už tomu bývá, ani jsme neopustili Prahu a už jsem byl bez čelenky a větrovky (později nazvána „balící bunda“). Náhle nepotřebná větrovka byla vyměněna za kus tyčinky. Kilometry pomalu ale jistě přibývaly a najednou jsem byli na místě určení a popíjeli lahodný mok. Po delším čase jsem se odporoučel na vlak a hurá domů… bez čelenky. Jelikož mám moje věci rád, řešil jsem její navrácení – ve dne, v noci, v práci (školení excelu pro experty, ze kterého tedy moc nebylo) i po práci. Nakonec se domluvila schůzka (jak jinak než běžecká), kam cesta trvala 50 minut (!!) autem, potom zahnání žízně a hlavu v Jihoměstském pivovaru, první pusa na rozloučení.
O pár dní později pak večeře a …
Samozřejmě vše není vždy růžové a zalité sluncem, hlavně s běhající Gazelou. Ty stále někam utíkají. To my Mastodonti, jsme takoví klidní – kam se honit, když nás ten Kopčem dříve či později stejně uloví.
Ptáte se, jak vznikl ten Mastodont? Nu tak to je jednoduché – myslím, že když se podíváte na jakoukoliv naši společnou fotku, tak je označení Gazela & Mastodont celkem trefné!