Robert:
To jaro nám moc dlouho netrvalo. Zase se začalo ochlazovat.
Pro mě přišlo i vystřízlivění – sice se člověk zlepšuje, ale i tak to má k dokonalosti daleko. Počasí začíná zlobit a člověk se začíná bát o zdraví, které je to nejdůležitější. Pondělí jsem zase suploval v SCE, byl to s Ivet příjemný, byť větrný výklus do Hvězdy. V úterý jsem poslouchal vizi mého trenéra a intervalový trénink postupně nahrazuji silovým – intervaly si okořeňuji kopcem. Středeční relax v sauně se povedl, byť už se na mně začaly objevovat příznaky nachlazení – únava a nechuť cokoliv dělat. To pokračovalo i ve čtvrtek, kdy jsem běžel volnější tempo než předchozí týden – nemusí být každý týden osobák.
Pátek jsme vyrazili s kolegou z práce, který se musel srovnávat s Ivetou, tak se mě stále ptal jestli už konečně běžím tempem, jako běháme s Ivet :D. Ach to mužské ego. Výběh to byl kratší, ale o to v horším počasí (déšť, sníh, …). Já jsem měl pak následně sprint na bus, ale to je pokračování silového tréninku – schody. Sobotní běh jsem si díky dovozu Ivet na RunGo na Tydýty protrpěl v okolí Průhonic, Čestlic a Hájí (btw, jaktože je průhonický park zploplatněný!! :O). Nedělní tempo 26 km bylo na morál. Kluzko, větrno, nejhorší pocitový běh za poslední měsíce.
Večer to zakončila masáž, která bolela jako vždy.
Nicméně, závěrem: Průhonickým parkem se nedá běhat. Zase je zima. Neumím pracovat s vyšší tepovkou.
Ps. Nyní jdu z důvodu očkování odpočívat, tak mám pár dní „voraz“.
Iveta:
Už jsem měla skoro schované zimní legíny na běhání a ani jsem to nestačila a navlékla jsem se do nich znovu!!! Letos je to opravdu nekonečné. Nebo je to asi i tím, že je člověk „nucený“ být více venku díky tréninkům? Týden to byl takový sychravější, studený.
Pondělní Hvězda byla moc fajn, jen ve dvou, bez dalších běžeckých nadšenců.
Úterní intervaly jsem začala zpestřovat zařazováním kopce. Musím říct, že než skončí tato příprava na maraton, Stromovku budu znát dokonale a žádné ztracení se už hrozit nebude :-).
Středeční saunovou regeneraci vystřídalo čtvrteční tempo, tentokrát 13 km. Tempo jsem tak tak udržela, ale splnila představu „nacpu to do hodiny“. V pátek jsem vyběhla také, protože jsem věděla, že se díky pomoci při organizování běžeckých závodů Rungo přes ty Tydýty v sobotu nikam nedostanu. Počasí bylo opravdu příšerné a běhu nepřející – sněžilo, bylo pod nulou a aby toho nebylo málo, foukal studený vítr. Nicméně běžci se nezalekli a přišlo jich 427 (všechna čest). Kávy a čaje se vypilo litry a litry. Zbytek odpoledne/večera jsem rozmrzávala a psychicky připravovala na neděli – čekalo tam tempo 24 km. Krize byla už před vyběhnutím: jen co jsem vylezla z domu, opřel se do mě studený vítr, o nízké teplotě ani nemluvím. Ale nejsme zrovna z těch, kteří by to kvůli počasí vzdávali a opět jsme se tedy vypravili z Řeže do Roztok vlakem a odtud po svých do Prahy, přes Stromovku a Trojský most zpět do Řeže. Výživné. Těžké. Místy na ledu.