Robert:
Všichni nám to říkali. 1/2 maraton není vhodný trénink. I když si člověk říká, že to poběží volně, tak neodolá. Pak si to samozřejmě protrpí. Pondělní klusání bolelo, byť méně než jsem čekal – aspoň do 13.km. Počasí ukázalo svoji lepší stránku. Během úterních intervalů se již únava projevila naplno. Nohy bolely a bylo to opravdu na morál udržet předepsané a zpomalené tempo. Středeční sauna měla pomoct, ale to bych pak nesměl porušovat životosprávu a jít s kolegy „na pivo“. Piv nebylo hodně (1,5), ale i tak … výčitky byly, stejně tak jako únava.
Ve čtvrtek se opět začalo vražednými tempy, kde opravdu není zábava běhat 16 km v tempu s bolavým břichem. Nicméně nějak jsem si to protrpěl, ale začal jsem se bát sobotního dlouhého tempového běhu (sobota z důvodu nedělní cesty na služební cesty do Krakova). V pátek jsme si dali relaxační pomalý běh před kinem. V sychravé Praze jsme si uběhli volných 8 km. Následně jsem opět „zhřešil“ v kině s popcornem. Doufal jsem, že mě to na sobotní tempo neublíží.
Víkend byl ve znamení „loučení“. Poslední běh na naší 26 km trase (Roztoky – Praha – Řež s kolem ve Stromovce). Předepsané tempo jsme splnil, ale s pár zastávkami. Úplně spokojený být asi nemohu, ale „zvládl“ jsem celý tréninkový týden po závodě. Myslel jsem si, že neděle bude formalita. Bohužel nedělní volný klus po 8 hod cestování, nebyl taková zábava. Bolelo to a navíc velké množství lidí na náplavce s Krakově náladě nepřidalo. Navíc v Krakově nemají TOITOI … zlatá Stromovka.
Iveta:
Chtěla jsem být hrozně optimistická a věřila jsem, že i když jsem zaběhla půlku “rychleji, než jsem měla”, nohy to nepoznají a budou fungovat jako obvykle :D. Optimismus vydržel do úterních intervalů (včetně), které jsem zaběhla dle zadaného plánu. Tam jsem nohy nejspíš, lidově řečeno, dodělala a kously se. Středeční sauna nepomohla. Ve čtvrtek jsem cítila, že 15 tempových kilometrů není v mým silách. Něco málo jsem odklusala a jela domů. V pátek trápení pokračovalo, ke každému dalšímu kilometru jsem nohy přemlouvala. Do toho strašila sobota se svými 26km :D. Jak zmínil Robert, bylo to rozloučení s naší nejdelší trasou, která figurovala v plánu v uplynulých třech měsících. Nohy sice byly velmi unavené, ale daly to. Upřímně nevím, jestli se více nechtělo hlavě nebo těm nohám :-). “Za odměnu” proběhla večer masáž s Karlem a v neděli proběhl přesun vlakem do Krakova. Rozběhnout je večer na krakovské náplavce byla opravdu challenge, to vám povím!!