Je to už dlouho, co skončila sezóna 2018 – poslední „závod“ byl Nature Run v Liberci. Následovala vyhlášená běžecká párty RunCzech, kde jsem mohl pyšně obdivovat Gazelku, která přebírala cenu pro nejrychlejší týmový běh v rámci Birell Grand Prix. Následně jsem si i já byl „vychutnat“ moji chvilku slávy, za účast na všech závodech série RunCzech.
Následovaly dlouhé týdne odpočinku – tzn. neběhání. Sem tam nějaká sauna, kolo, fitko, ale žádný běh. Úplně super čas. Nicméně, všechno krásné jednou končí.
Zase to začalo. V polovině listopadu jsme se vrátili k běhání – někdo s větší radostí (iWelt), někdo s menší. Zase mě někdo každé ráno, Vánoce, nevánoce, svátek nesvátek, tahal za nohu z postele před rozedněním, abych šel běhat.
Nicméně, prosincové objemy jsou za mnou – za prosinec to bylo 250+km a první týden roku končil na celkovém součtu 88 km. Musím říct, že jsem netušil, že moje nožičky to zvládnou. Blíží se polovina ledna a s ní příchod rychlých tréninků. Zase to začíná. Masáže, které bolí, únava, bolesti nohou a … Prostě proč to všechno děláme.
Cíle …letos spíše regenerační – postavit dům, zasadit strom a ….
… a rád bych vyjma tohoto ještě jednou porazil moje ego a zkusil zaběhnout 1/2 maraton < 1:20. Tak snad.