Robert
Tento týden vypadal podle plánu velmi složitě. Pyramida v rychlém tempu, kopcovitý tempový běh a závěrem dlouhý tempový běh. Hlavním bodem bylo ale pro mě vyšetření u sportovního ortopeda ohledně bolavého kolena. Není to moc dobrý pocit, když mě při běhu občas lupně&křupne v koleni, ale proč ne … nějaké doprovodné zvuky jsou asi potřeba.
Tréninky byly nakonec celkem příjemné … pyramida bolela, tempový běh s kopcem jsem si pohlídal, abych splnil plán. Bohužel to není dobrá taktika. příště holt do toho musím více šlapat, hlavně to poslední kolo se musím vydat více. Když si porovnávám tempo na „krátkém“ a „dlouhém“ běhu a jsou skoro identické, tak je někde chyba. Asi spíš v tom kratším podání.
Víkendové běhy byly komplikovány masáží v sobotu. Po zkušenostech po předchozích masážích jsme raději změnili plán tak, abychom měli „výkonostní“ tréninky před masáží a po masáži se šli vyklusat na RunCzech #ValentynskyBeh.
Závěrem, kilometrů bylo méně, ale stále žijeme a běháme. Vyšetření kolena neodhalilo nic fatálního, ale bude pokračovat na MR.
Iveta
Z úterní pyramidy jsem měla vítr už od víkendu :D. Vypadala následovně: 400-800-1200-1600-1200-800-400. A stále to neběhá. V půlce intervalů jsem zhasla (resp. moje nohy) a dobíhala to v opravdu ostudném času :-)). Čtvrtek se ale stále daří a světla přibývá, juch.
Sobotní tempový běh byl asi tento týden nejzajímavější. Já měla v plánu 20, Rob 23 km. Okruh byl naplánovaný k Barandovskému mostu a zpět do Running Mallu. Podél Vltavy, se sluníčkem. Nohy šlapaly, tempo dodrženo. Párkrát jsem zakufrovala, ale nic, z čeho bych se nevymotala :D. A aby se nám po Running Mallu náhodou nestýskalo, dorazili jsme tam i v neděli, na tzv. Valentýnský běh. Byl to pouze 5 km okruh, takže jsme si ve Stromovce po skončení ještě zakroužili, abychom měli svých 12 km. Nohy byly parádně utavené, byla jsem ráda, že jsem neběžela sama, parťák se opravdu hodil :-).