Robert:
Vždycky jsem si myslel, že mi matematika šla, bohužel mě Iveta vyvedla z omylu. Už jsem chtěl plesat, že je polovina tréninků za mnou, ale polovina z 18 není 8, ale 9 … sakra :). Tak ještě jeden týden do poloviny.
Do Prahy přišly třeskuté mrazy a tak běhání nabralo zcela jiný rozměr – ochránit se před mrazem. Pondělí začalo opět klidným výběhem a pokračovaly brutální 1600 ve stromovce. Ty jsem splnil podle mého soukromého plánu – tzn. pomaleji než bylo napsáno. Zasloužená odměna následovala ve formě středeční sauny. Ta mně zahřála natolik, že jsem byl schopen během čtvrtečního tempa zaběhnout osobák na 10 km. Je pravda, že v zimě by se tak rychle běhat nemělo, ale výjimečně mně sedlo.
Další dny jsem již trpěl, jelikož mi můj čtvrteční výkon vzal asi hodně sil. Nicméně … 8. týden je za mnou. Hurá do zakončení té první půlky tréninkového plánu.
Iveta:
KONEČNĚ! „Deka“ pryč a já běhám :D! Cca třetí týden po nemoci jsem snad už konečně v lepším stavu. Celý týden dodržen a v nohách zhruba 79 km. Mrazy, které udeřily, mi dávají pěkně zabrat. Ale ta sluncem zalitá krajina stojí za to, fakt. V pátek jsme se „běžmo“, v rámci regenerace po čtvrtečním tempu, vypravili na místní vyhlídku, na které jsme ještě předtím nebyli, s krásnými výhledy na Vltavu. Sobotní běh jsme absolvovali s Robertem každý zvlášť, stejnou trasu, ale odlišné tempo. V neděli jsme pak již opět klusali spolu, Drahanským údolím a v -10°C :D. Zvolili jsme delší Robovo kilometráž a moje tempo :-).