Robert:
Měl jsem to skvěle naplánované – 2x prodloužený víkend, ideální možnost si do tréninku něco přidat. S Danem jsem se domluvil na 2 fázích ale … všechno bylo jinak. Úterý dopoledne mě v práci píchlo v tříslu. Na tréninku mě zabolely první dva kroky, ale pak se vše zdálo dobré. Bohužel hned začátek prvního intervalu mi ukázal, že je něco špatně. Bolest v tříslu byla v tempu na každém kroku. Ve středu se k tomu přidalo škrábání v krku. Proto bylo za mě rozhodnuto (a já jsem s tím souhlasil), že musím mít pár dní volno. Začal jsem rychlou ozdravnou kůru, abych byl na další týden fit. Plán se povedl – čtvrtek i pátek stál za houby, ale v sobotu i neděli se blýskalo na lepší časy.
V pátek za námi přijeli známí z UK a tak se náš plán trochu uzpůsobil společenským povinnostem.
Příští týden mě čeká další závod tohoto roku – Pražský 1/2 maraton. Jelikož to není závod sezony a i vzhledem ke zdravotním peripetiím si nedávám žádné ambice, vyjma absolvovat kvalitní trénink.
Iveta:
Jakmile se okolo mě začnou množit bacily (rozuměj „někdo je nachcípaný“), je se mnou zle. Do dvou dnů to mám taky. Musím říct, že v průběhu této přípravy mi nějak není přáno. Až příliš často se moje tělo s něčím pere. A protože mě taktéž čeká za týden Pražská půlka, během pátku a soboty se k bolavé osmičce objevily první příznaky nachlazení. Ale pojďme pěkně od začátku.
Pondělní a úterní tréninky jsem odběhla dle plánu, i intervaly, se zařazením kopce, navzdory malému zákroku, který si hned v pondělí žádala rostoucí „moudrá“ osmička (tréninky přece dám, nejsem padavka, že :D). Od úterý už se Robert necítil příliš dobře, ve čtvrtek jsem tempo běžela sama, ale to bylo skutečně za trest. Bolest nohou jsem však nenechala vyhrát (na asfaltu jsem nebyla schopná běžet vůbec), využila jsem měkčích cestiček ve Stromovce a nakonec jsem přetrpěla 13 km v tempu. Mohla jsem tušit, že mi tělo dává najevo, že již není něco v pořádku. Velký pátek jsem využila k návštěvě Plzně, nohy a zub jsem nechala odpočívat a v sobotu jsem se vzbudila s nepříjemnou bolestí krku. Takže jsem se přidala k Robertovi a k jeho ozdravné kůře. Vypadalo to velmi nadějně, ALE…….
Pokračování se dozvíte ve shrnutí dalšího, 14. týdne.
Jsou před námi poslední 4 týdny přípravy. Napnu tedy všechny síly, abych to zvládla, v hlavě mi ale běží leccos…