Robert:
Když člověk marodí, tak se to vždy nějak projeví. Všichni říkají, že návrat do tréninku je „hloupost“. Tělo potřebuje klid na regeneraci. Bohužel týden/měsíc před závodem není času nazbyt. Počasí je bláznivé – teplo střídá mrazivá rána, teplý vítr se točí s ledovým větrem. Prostě bláznivé jaro.
Do tréninku jsem se vrátil rozpačitě – nechtělo se mi, tělo bylo nerozhodné a podávalo „slibné“ výkony. Na pondělním výklusu jsem se zmáčkl dle plánu na posledních 2 km. Nohám to šlo, ale tepovka šla nezvykle nahoru. Úterní intervaly byly jako přes kopírák – nohy byly odpočaté, ale tělo trpělo (tepovka, regenerace). Středeční sauna padla za protahovací fitko a hodně odpočinku. Na tradiční čtvrteční tempo jsem se těšil, ale bohužel jsem se zdržel v práci a tak byl trénink upraven pro „společné“ vyzvednutí čísla a i počasí. Tempových 9 km + výklus a rozklus byl nakonec optimální, vzhledem k těžkým podmínkám na trati – vítr, zamračeno. Pátek byl volný výklus za super jarního počasí. Moc jsme si to užili a … stálo to za to, jen ty páteční nervíky Ivetky :D.
Sobota – velký závodní den. Ráno snídaně (ano, u mě nezvyklé), zabalit se, na start … a hurá do závodu. Běželo se překvapivě lehce až tak do 14. km, pak začalo trápení. Nicméně se trápení povedlo překonat. Další trápení nastalo na 19. km, kde jsem zcela vypadl z role a výrazně jsem zpomalil. Naštěstí jsem se do toho na poslední 2 km zase vrátil a mohl jsem slavit, že mě Dan nedoběhl. Po závodě byla zasloužená sauna a pořádná regenerace. Nedělní ranní výklus byl za trest, ale … 🙂 jsme v cíli a týden byl běžecky úspěšný. Snad nás to nepoznamená do dalších týdnu.
Celý týden jsme zvýšili pasivní regeneraci i dávky léků a vitamínů a další týden budeme určitě pokračovat.
Iveta:
…slíbené pokračování mého předchozího shrnutí. Zlý sen totiž pokračoval i další, 14. týden – místo toho, aby se můj zdravotní stav zlepšoval, po úterních intervalech (tzv. ladících, 5x 1 km@4:28) jsem se ve středu probudila s VELMI nepříjemnou bolestí krku a „obnovenou“ rýmou. A teď co, že? 😀 Tři dny do závodu, který sice nebyl hlavní, ke kterému trénink směřuje, ALE… Takže jsem se opět po hlavě vrhla do intenzivní léčby, dokonce proběhl i pokus o vypocení. Ve čtvrtek následoval volný výklus v silném větru, střídavém deštíku, a vyzvednutí startovního čísla v Expu RunCzech. V pátek jsem zůstala doma na home office, což mi asi také dost pomohlo. Proběhl volný klus společně s Robem, jinak jsem zůstala pěkně v klidu, nervy začaly pracovat a v hlavě stále jela myšlenka, že v tomto zdravotním stavu bych se na start postavit opravdu neměla. Přes noc se mávnutím kouzelného proutku zlepšila rýma (to znamenalo běh bez Olynth spreje – JUCH) a kašel nebyl nějak limitující. Sobotní ranní teplota ukazovala NULU. Nic naplat, sbalili jsme vše potřebné a vyrazili. Ještě ve startovním koridoru mi cvakaly zuby a husí kůže byla skutečně výstavní. Poprvé jsem se vypravila za zvuků Smetanovy Vltavy na trať Pražského půlmaratonu, který jsem si zaběhla nad veškerá očekávání :-). Po zaslouženém pivu jsme odjeli do sauny a večer usnuli jak koťata. V neděli se teplota naštěstí ráno vyšplhala alespoň na 7 stupňů, takže výklus na jinovatce se nekonal :D. Celý týden jsme uzavřeli oslavou dědových 75. narozenin v Plzni.
Vzhůru do posledních týdnů přípravy…