Robert:
První polovina týdne se odehrála v Krakově. Bohužel to z mého pohledu není běhu místo zaslíbené, navíc, když musí člověk sedět většinu času na meetingu mezinárodního konzorcia CCC. Po náročném dni dorazí člověk večer na hotel, hned se převléknout a jít klusat. Cyklostezky a pěšiny na náplavce a v parku byly dost rozbité, žádné veřejné záchody. Praha (Stromovka) je prostě běhu zaslíbená. Již s předstihem jsem se začal bát úterních intervalů. Nevěděl jsem, kde je poběžíme, natož jakým tempem. Park ani náplavka se nakonec neukázala jako vhodná lokalita, tak jsme se domluvili, že budeme běhat kolem parku. K mému velkému překvapení se mi povedlo intervaly odběhnout v předepsaném tempu. Nicméně, nechvalme týden před nedělí.
Vypadali jsme jako divný pár, jdoucí na trénink s narvanou velkou taškou na kolečkách. Samozřejmě jsme museli potkat partu Mattoni FreeRun, takže tašky nezůstaly bez povšimnutí :D. Rychle se převléct, abychom se stihli dostat domů co nejdříve, aby se mohla Ivet připravit na odjezd na Moravu. 8 hodin ve vlaku si vybralo opět svojí daň a nohám se moc nechtělo. Nicméně jsem si svých tempových 16 km nějak odkroutil a těšil jsem se na relax (který ale nějak nepřišel 🙂 ). Páteční „volnou“ klasiku jsem si zpříjemnil Prokopským údolím s mým nadřízeným. Začátek byl slibný (možná až moc soutěživé ego v tričku „Mistrovství ČR v půlmaratonu 2011), avšak v druhé polovině se projevovaly jeho vykouřené cigarety, vyšší věk a výsledek byl typický „indián“, za který se mi stále omlouval. Nebudu si nic nalhávat, ale byl jsem za něj rád, ale pššššt (samozřejmě moje ego by se kouslo :P).
Sobotu jsem chtěl na dálku držet basu s Ivet a šel jsem na tempovější trénink do terénu. Mému tělu se moc nelíbila venkovní teplota, suchý vzduch a nohy začaly dost rychle bolet. Těšil jsem se na nedělní výklus. Měl být hodně volný, jelikož jsem měl běžet s unavenou Ivet po závodě, ale ta mě bohužel velmi brzo „opustila“ a já jsem musel bojovat sám. Profilu trati nechyběly dlouhé výběhy a seběhy, ale také škrábání se do skal po čtyřech (dobře, chůze do kopce).
Závěrem, 14 dní před závodem, jsem zničený, všechno mě bolí. Během týdne na služební cestě jsem bouřlivě porušoval životosprávu a … uvidíme co bude dál.
Iveta:
16. týden jsem v neděli zakončovala solidní svalovkou :-)). 14 dní před maratonem.. Z čeho? Dozvíte se níže…
Jak se již zmínil Robert, část tohoto týdne jsme strávili v Krakově (on pracovně, já „na turistu“ :D). Jako zpestření určitě dobré, zase ale zmizela ta jistota výběru potřebných tras, kterou máme v Praze. Přesun jsme provedli v neděli vlakem, cesta asi sedmihodinová. Po 17. hodině jsme dorazili na hotel, kde jsme odhodili zavazadla, navlékli se do běžeckého (vrstvy utěšeně ubývají) a šli klusat (nohy po sobotních 26 km a následném cestování byly rozsekaný nevídaně, fakt). Nicméně jsme na přelidněné krakovské náplavce zvládli asi nějakých 12 km, prohlédli si od řeky kousek města, přeběhli mosty (mají jich násobné množství oproti nám :D) a šli odpočívat. Roberta čekaly pracovní mítinky a mně průběžné prohlídky města (kombinovala jsem půjčené kolo a chůzi). Vždy jsme se k večeru sešli na pokoji a šli splnit trénink. Ten pondělní byl ve znamení „najdi slušný úsek na intervaly“. To se povedlo, stejně tak jako úterní intervaly 4x 2,4 km/600m. Ve středu jsem se vydala kousek dál na kole po stezce a odpočinek jsem spojila s procházkou na Kopec Kościuszki, následované nákupy. Čtvrtek patřil balení, přesunu na nádraží, cestě zpět do Prahy a předepsaným 15 km v tempu. Obavy byly oprávněné, nohy ze začátku stávkovaly. Po 5 km se to alespoň trochu obrátilo k lepšímu a trénink jsem dokončila. Můj kolotoč tady ale rozhodně nekončil! V pátek večer byl odjezd s týmem holek na již tradiční NoMen Run (v Robertově autě – díííky <3). 88 km Vysočinou, 8 úseků, 4 holky. Závod to byl opět krásný a také náročný (jak danými úseky – na Vysočině rovinu nepotkáš, tak velmi teplým počasím) a dopadlo to právě již zmíněnou svalovkou a díky tomu taky téměř nulovým spánkem na neděli. ALE!! Zcela překvapivě pro nás ho tým Běhničky dokončil na krásném 4. místě <3. V neděli, než se mi nohy kously úplně, jsem ještě stihla ráno odklusat 10 km. Jak trefně poznamenala jedna kamarádka běžkyně – v těchto dnech je chůze ze schodů a sedání sprosté slovo…
Robert:
Ps. a to nám všem Iveta slibovala, jak už má rozum a půjde to volně. Ty tepy 160+ a svalovka tomu určitě dávají za pravdu.