Robert:
Běžet celou Run Czech sérii závodů má svoje výhody. Jedna z nich je, že člověk cestuje kolem celé naší republiky. Tento víkend jsme jeli do Budějic. Cesta známá a oblíbená. Dávám přednost cestě přes Písek, jelikož je mi prostě bližší a nerad jezdím přes D1 :D.
Závod má nálepku výhně a hodně lidí kolabuje na dehydrataci. Letos měla být výjimka. Mělo se běžet po vydatných deštích a za příjemné teploty. Já jsem se toho bál, jelikož nemám rád „prádelny“ – tzn. teplo po dešti. Sauna to byla vydatná, již po 2 km jsem byl zpocený víc než během Pražského maratonu.
Nicméně již cestou do Budějic jsem si uvědomil, že moje hodinky zůstaly v nabíječce. Jelikož jsem věděl, že na osobák dneska nepoběžím, chtěl jsem zkusit „slušný“ čas – tedy tempový trénink @4min/km. Přeci jen tréninku nyní moc není, stejně tak jako životospráva je špatná – jídlo, spánek. Sám jsem byl zvědavý, jak tempo udržím a jestli ho bez hodinek najdu. Od počátku jsem se snažil držet nějaké skupiny, tempo většiny mně nevyhovovalo (moc rychlé, nebo pomalé). Třeba Martin běžel evidentně na rychlý čas a již na 3.km jsem pochopil, že s ním nepoběžím. Bylo hezké vidět, jak při pohledu na hodinky vždy zrychloval a zrychloval. Chvílemi jsem měl pocit, že mám „single“ běh, jelikož kolem mně byli jen diváci a jinak nikde nikdy (v klikatých uličkách). Běžet bez hodinek bylo jako běžet poslepu. Nevěděl jsem, kolik čerpám z mojí nádrže – prostě zajímavá zkušenost. Na 10.km jsem měl psychickou podporu – kamaráda s rodinou, který mi tu nádrž trochu doplnil a udělal vzpomínkové fotky. Nicméně musím potvrdit, že je pravda, že českobudějovický 1/2 maraton patří mezi ty nejpřátelštější. Diváků na trati bylo spoustu, do toho fandící dobrovolníci. Za vše může jen říci – díky.
S časem jsem dokonce i spokojen – kvalitní trénink. Jsem rád, že jsem se ke konci udržel a nenechal se vyhecovat k bláznivému finiši, jelikož to by moje nohy odnesly daleko hůře a raději jsem poslední 1,5 km vypustil. Je hezké vidět, že i bez hodinek to tempo @4min/km trefím a udržím.
Iveta:
Čtvrtý závod ze sedmi v Run Czech sérii máme úspěšně za sebou! A rovnou mohu říct, že mi sedl zatím nejhůře. Startovalo se až v 19 hod., což mně opravdu nevyhovuje, na trati mě to nebavilo (i když atmosféra byla opravdu moc příjemná, fandili diváci i dobrovolníci). Na čas si také nemohu stěžovat, ale po víkendu se necítím úplně dobře. Radost mi dělá aspoň spokojenost Roberta, to totiž často neslyším, že si pochvaluje svůj zaběhnutý čas :D. V neděli nějak na běh nebylo pomyšlení, takže jsme opět vytáhli kola a v opačném směru jsme jeli okruh, který jsme celkem často běhali v našem tréninkovém cyklu – od baráku k Vltavě, Dol, Drasty, Vodochody, proloženo zajížďkou do Lidlu a zpět domů.
Nyní nás čeká 23.6. Olomouc a série bude pokračovat po „letních prázdninách“.