Již dlouho jsem se nedostal na žádnou „delší“ dovolenou. Jak to vlastně začalo.

… V roce 2016 jsem si umanul, že bych mohl zkusit kvalifikaci na Bostonský maraton, abych asi měl zářez z nejstaršího městského maratonu. Nejdříve jsem chtěl běžet Pražský maraton, ale zdraví mně na něj nepustilo, tak jsem se přihlásil na Würzburg marathon – rovinatý, kousek za hranicemi, plnicí podmínky pro kvalifikaci. Druhá polovina závodu se mi moc nepovedla a tak Boston (maraton < 3 hod se nepovedl). Nicméně výsledek byl kvalifikace pro maraton v Chicagu (na který byly dobré reference od Babety). Registraci na Chicago jsem propásl a Ivetka již byla naladěná na výlet do USA, tak jsme hledali další lokality, které by byly dostatečně zajímavé – historie, turistika a běh (min ½ maraton a maraton). Výsledek byl Baltimore marathon. …

Rád plánuji cesty, rád mám představu, co mně čeká a nemine, ale nemám moc rád balení. Odkládám ho, co nejdéle můžu a jinak tomu nebylo ani nyní. Pár věcí jsem si dával stranou od víkendu, ale tašku jsem si do bytu přinesl až večer před odletem. Nicméně, vše se stihlo – instalace a příprava jednoho PC, vyřešit pár posledních restů do práce, nahrát si pár filmů na cestu a … Ještě budu zjišťovat, co vše mi bude následujících pár dní chybět.

Cesta na letiště odpovídala pražskému provozu. Vyjma posledních 2 km nebyla žádná vážnější kolona. Cesta z letiště byla také dosti přeplněná – kdo ví, jestli řidiči TAXI předváděli jejich typický den, nebo jen shoda náhod. Typický stres na letišti, kde OPRAVDU na T1 není co dělat a tak není důvod spěchat ke gate, navíc když letadlo má již na příletu 30 minut zpoždění (na odletu cca 50).

Přestup v Londýně byl dost ovlivněn zpožděním, nicméně my jsme měli to štěstí, že jsme měli dost času. Jedna rodina za námi si přidala k cestě noc v Londýně, jelikož let nestihli (ono dávat si na přestup tak málo, že hodina zpoždění způsobí nestihnutí letu je samo o sobě risk). Nicméně Londýn Heathrow je letiště mnoha tváří. Na terminálu, kde jsme přistáli, byly záchody až před autobusem na jiný terminál. Naprostý chaos, fronty …grrr. Odletový terminál (#5) je moderní, ale najít tam slušné místo k jídlu není úplně možné. Až pozdě jsme zjistili, že jsme měli přejet na #5 „b“ nebo „c“ kde byly zajímavější možnosti. Škoda.

Na let do USA jsme (jsem!) vybral let Boeing 787-8 tzn moderní karbonové letadlo. Karbon se projil na tvaru křídel a také na prostornějším interiéru. Economy class byl v uspořádání 3+3+3, ale i tak to subjektivně bylo to lepší, co jsem zatím zažil – aspoň co se do prostoru na nohy týče, stejně tak jako celý interiér působil vzdušně. Kouzelné bylo elektricky ovládané stmívaní okýnek, které měly také obří rozměr. 8 hodin jsme přečkali relativně dobře.

V USA nás čekala lehká pasovka, kufry jsme našli, stejně jako příměstský vlak (škoda, že Ruzyně to nemá), hotel a i pak večerní pivo.