Autor: Robert Urban

Robert: První polovina týdne se odehrála v Krakově. Bohužel to z mého pohledu není běhu místo zaslíbené, navíc, když musí člověk sedět většinu času na meetingu mezinárodního konzorcia CCC.  Po náročném dni dorazí člověk večer na hotel, hned se převléknout a jít klusat. Cyklostezky a pěšiny na náplavce a v parku byly dost rozbité, žádné veřejné záchody. Praha (Stromovka) je prostě běhu zaslíbená. Již s předstihem jsem se začal bát úterních intervalů. Nevěděl jsem, kde je poběžíme, natož jakým tempem. Park ani náplavka se nakonec neukázala jako vhodná lokalita, tak jsme se domluvili, že budeme běhat kolem parku. K mému velkému překvapení  se mi povedlo intervaly odběhnout v předepsaném tempu. Nicméně, nechvalme týden před nedělí. Vypadali jsme jako divný pár, jdoucí na trénink s narvanou velkou taškou na kolečkách. Samozřejmě jsme museli potkat partu Mattoni FreeRun, takže tašky nezůstaly bez povšimnutí :D. Rychle se převléct, abychom se stihli dostat domů co nejdříve, aby se mohla Ivet připravit na odjezd na Moravu. 8...

Robert: Všichni nám to říkali. 1/2 maraton není vhodný trénink. I když si člověk říká, že to poběží volně, tak neodolá. Pak si to samozřejmě protrpí. Pondělní klusání bolelo, byť méně než jsem čekal - aspoň do 13.km. Počasí ukázalo svoji lepší stránku. Během úterních intervalů se již únava projevila naplno. Nohy bolely a bylo to opravdu na morál udržet předepsané a zpomalené tempo. Středeční sauna měla pomoct, ale to bych pak nesměl porušovat životosprávu a jít s kolegy "na pivo". Piv nebylo hodně (1,5), ale i tak ... výčitky byly, stejně tak jako únava. Ve čtvrtek se opět začalo vražednými tempy, kde opravdu není zábava běhat 16 km v tempu s bolavým břichem. Nicméně nějak jsem si to protrpěl, ale začal jsem se bát sobotního dlouhého tempového běhu (sobota z důvodu nedělní cesty na služební cesty do Krakova). V pátek jsme si dali relaxační pomalý běh před kinem. V sychravé Praze jsme si uběhli volných 8 km. Následně jsem opět "zhřešil"...

Robert: Když člověk marodí, tak se to vždy nějak projeví. Všichni říkají, že návrat do tréninku je "hloupost". Tělo potřebuje klid na regeneraci. Bohužel týden/měsíc před závodem není času nazbyt. Počasí je bláznivé - teplo střídá mrazivá rána, teplý vítr se točí s ledovým větrem. Prostě bláznivé jaro. Do tréninku jsem se vrátil rozpačitě - nechtělo se mi, tělo bylo nerozhodné a podávalo "slibné" výkony. Na pondělním výklusu jsem se zmáčkl dle plánu na posledních 2 km. Nohám to šlo, ale tepovka šla nezvykle nahoru. Úterní intervaly byly jako přes kopírák - nohy byly odpočaté, ale tělo trpělo (tepovka, regenerace). Středeční sauna padla za protahovací fitko a hodně odpočinku. Na tradiční čtvrteční tempo jsem se těšil, ale bohužel jsem se zdržel v práci a tak byl trénink upraven pro "společné" vyzvednutí čísla a i počasí. Tempových 9 km + výklus a rozklus byl nakonec optimální, vzhledem k těžkým podmínkám na trati - vítr, zamračeno. Pátek byl volný výklus za super jarního počasí....

Robert: Měl jsem to skvěle naplánované - 2x prodloužený víkend, ideální možnost si do tréninku něco přidat. S Danem jsem se domluvil na 2 fázích ale ... všechno bylo jinak. Úterý dopoledne mě v práci píchlo v tříslu. Na tréninku mě zabolely první dva kroky, ale pak se vše zdálo dobré. Bohužel hned začátek prvního intervalu mi ukázal, že je něco špatně. Bolest v tříslu byla v tempu na každém kroku. Ve středu se k tomu přidalo škrábání v krku. Proto bylo za mě rozhodnuto (a já jsem s tím souhlasil), že musím mít pár dní volno. Začal jsem rychlou ozdravnou kůru, abych byl na další týden fit. Plán se povedl - čtvrtek i pátek stál za houby, ale v sobotu i neděli se blýskalo na lepší časy. V pátek za námi přijeli známí z UK a tak se náš plán trochu uzpůsobil společenským povinnostem. Příští týden mě čeká další závod tohoto roku - Pražský 1/2 maraton. Jelikož to není závod sezony a...

Robert: To jaro nám moc dlouho netrvalo. Zase se začalo ochlazovat. Pro mě přišlo i vystřízlivění - sice se člověk zlepšuje, ale i tak to má k dokonalosti daleko. Počasí začíná zlobit a člověk se začíná bát o zdraví, které je to nejdůležitější. Pondělí jsem zase suploval v SCE, byl to s Ivet příjemný, byť větrný výklus do Hvězdy. V úterý jsem poslouchal vizi mého trenéra a intervalový trénink postupně nahrazuji silovým - intervaly si okořeňuji kopcem. Středeční relax v sauně se povedl, byť už se na mně začaly objevovat příznaky nachlazení - únava a nechuť cokoliv dělat. To pokračovalo i ve čtvrtek, kdy jsem běžel volnější tempo než předchozí týden - nemusí být každý týden osobák. Pátek jsme vyrazili s kolegou z práce, který se musel srovnávat s Ivetou, tak se mě stále ptal jestli už konečně běžím tempem, jako běháme s Ivet :D. Ach to mužské ego. Výběh to byl kratší, ale o to v horším počasí (déšť, sníh, ...). Já...

Robert: Je to tady, TEPLO! Druhá půlka cyklu začala příjemně - mrazy polevily. Dny se prodlužují a konečně to začíná být zajímavější. Pondělní SCE bylo ve znamení trailového běhu. Bohužel se stále stmívá relativně brzo a tak trailové cestičky v Šárce byly brzo temné. Úterní intervaly byly poznamenané posledním záchvatem zimy - celodenní sníh střídaný s deštěm způsobil ve Stromovce břečku. Bohužel na té klouzavé mrše nebylo možné pořádně běžet a tak časy byly podprůměrné. Čtvrtečnímu tempu předcházela sauna, která mě opět nakopla k dobrému výkonu a tak jsem si po 14 dnech opět vylepšil osobní rekord na 10km - opět v rámci tréninku. Zbytek týdne byl už jen "volný" a tak jsme si užívali tepla  a postupného odstraňování vrstev. Jen přiznávám, že páteční kombinace APIčky, 3,5l popcornu a 0,85l pepsiny asi není správná životospráva - nicméně běhy jsem zvládl bez "zastávek". Pomalu bych byl rád, aby už to bylo za mnou - konečně normálně žít a chodit se bavit. Iveta: Pondělní SCE jsem po kombinaci...

Robert: Vždycky jsem si myslel, že mi matematika šla, bohužel mě Iveta vyvedla z omylu. Už jsem chtěl plesat, že je polovina tréninků za mnou, ale polovina z 18 není 8, ale 9 ... sakra :). Tak ještě jeden týden do poloviny. Do Prahy přišly třeskuté mrazy a tak běhání nabralo zcela jiný rozměr - ochránit se před mrazem. Pondělí začalo opět klidným výběhem a pokračovaly brutální 1600 ve stromovce. Ty jsem splnil podle mého soukromého plánu - tzn. pomaleji než bylo napsáno. Zasloužená odměna následovala ve formě středeční sauny. Ta mně zahřála natolik, že jsem byl schopen během čtvrtečního tempa zaběhnout osobák na 10 km. Je pravda, že v zimě by se tak rychle běhat nemělo, ale výjimečně mně sedlo. Další dny jsem již trpěl, jelikož mi můj čtvrteční výkon vzal asi hodně sil. Nicméně ... 8. týden je za mnou. Hurá do zakončení té první půlky tréninkového plánu. Iveta: KONEČNĚ! "Deka" pryč a já běhám :D! Cca třetí týden po nemoci jsem snad...