Robert:
Iveta:
Velice mě zajímaly nejrůznější čísla a skutečnosti týkající se proběhlých 18 tréninkových týdnů a vůbec co mi "daly a vzaly" (asi budu průběžně doplňovat). Tak tedy:
Průběh tréninku: 1.1.2018 - 5.5.2018 (počet tréninků /jak nohy a zdraví dovolilo/: 5-6 týdně)
Celkové množství naběhaných kilometrů: 1216 (top měsíc byl BŘEZEN, s 323 km)
Návštěva Stromovky: MNOHO a mnoho (při pravidelných návštěvách jednoho místa zjistíte, že se tam potkáváte se stále stejnými lidmi :D... viď, Radko :D)
Jako výhody plynoucí z těchto tréninkových týdnů mohu jmenovat např. to, že:
už se pravděpodobně nikdy neztratím ve Stromovce. Bez dvou návštěv týdně by to totiž nešlo :D. Nikde jinde nenajdete tolik "prostoru" pro rychlé intervaly či tempové čtvrtky (10-16 km).
Dále se potvrdilo zjištění, že Praha je vlastně malá. Namotat po Praze 20 km a více (vyběhnout a vrátit se do Running Mallu) je opravdová challenge.
Vytrvalost a odolnost. Aspoň tedy psychická. Absolvovali jsme pár skutečně mrazivých týdnů a dali to!!
Získání "druhé rodiny" v Running Mallu. Opět se potvrzuje, že...
Robert:
Poslední "reálný" trénikový týden jsem si chtěl užít. Skoro nic mě netrápilo, tak byl skvělý čas to pořádně rozbalit a naladit se na závodní týden. Bohužel zase nějaká služebka tak měl člověk "rozbitý program", ale ... nemělo nic vadit.
Pondělí jsem si díky svalovce Ivety rozdělil na trail s kolegou (volný výklus Krčákem) a pak odpoledne volný výklus kolem Stromovky. To bylo ještě fajn. Pravidelné úterní intervaly jsem si chtěl užít, ale opak byl pravdou. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, stejně tak jako nohy nešly jak měly. Nicméně jsem to nějak uválčil dle plánu.
Středeční relax byl na cestě do Neměcka, ale což, to by nemělo vadit. Čtvrteční tempo ale byl "hřebíček do rakve". Dost jsem se těšil, poslední tempo, jak si najdu nějaký hezký plácek a odmakám si 16 km. Počasí v Německu bylo bláznivé a tak jsem do poslední chvíle nevěděl, zda vyběhnout. Nakonec jsem díky bouřce stihl večeři (což asi byla chyba). Trasa byla rovná podél kanálu, ale nohy...
Robert:
První polovina týdne se odehrála v Krakově. Bohužel to z mého pohledu není běhu místo zaslíbené, navíc, když musí člověk sedět většinu času na meetingu mezinárodního konzorcia CCC. Po náročném dni dorazí člověk večer na hotel, hned se převléknout a jít klusat. Cyklostezky a pěšiny na náplavce a v parku byly dost rozbité, žádné veřejné záchody. Praha (Stromovka) je prostě běhu zaslíbená. Již s předstihem jsem se začal bát úterních intervalů. Nevěděl jsem, kde je poběžíme, natož jakým tempem. Park ani náplavka se nakonec neukázala jako vhodná lokalita, tak jsme se domluvili, že budeme běhat kolem parku. K mému velkému překvapení se mi povedlo intervaly odběhnout v předepsaném tempu. Nicméně, nechvalme týden před nedělí.
Vypadali jsme jako divný pár, jdoucí na trénink s narvanou velkou taškou na kolečkách. Samozřejmě jsme museli potkat partu Mattoni FreeRun, takže tašky nezůstaly bez povšimnutí :D. Rychle se převléct, abychom se stihli dostat domů co nejdříve, aby se mohla Ivet připravit na odjezd na Moravu. 8...
Robert:
Všichni nám to říkali. 1/2 maraton není vhodný trénink. I když si člověk říká, že to poběží volně, tak neodolá. Pak si to samozřejmě protrpí. Pondělní klusání bolelo, byť méně než jsem čekal - aspoň do 13.km. Počasí ukázalo svoji lepší stránku. Během úterních intervalů se již únava projevila naplno. Nohy bolely a bylo to opravdu na morál udržet předepsané a zpomalené tempo. Středeční sauna měla pomoct, ale to bych pak nesměl porušovat životosprávu a jít s kolegy "na pivo". Piv nebylo hodně (1,5), ale i tak ... výčitky byly, stejně tak jako únava.
Ve čtvrtek se opět začalo vražednými tempy, kde opravdu není zábava běhat 16 km v tempu s bolavým břichem. Nicméně nějak jsem si to protrpěl, ale začal jsem se bát sobotního dlouhého tempového běhu (sobota z důvodu nedělní cesty na služební cesty do Krakova). V pátek jsme si dali relaxační pomalý běh před kinem. V sychravé Praze jsme si uběhli volných 8 km. Následně jsem opět "zhřešil"...
Robert:
Když člověk marodí, tak se to vždy nějak projeví. Všichni říkají, že návrat do tréninku je "hloupost". Tělo potřebuje klid na regeneraci. Bohužel týden/měsíc před závodem není času nazbyt. Počasí je bláznivé - teplo střídá mrazivá rána, teplý vítr se točí s ledovým větrem. Prostě bláznivé jaro.
Do tréninku jsem se vrátil rozpačitě - nechtělo se mi, tělo bylo nerozhodné a podávalo "slibné" výkony. Na pondělním výklusu jsem se zmáčkl dle plánu na posledních 2 km. Nohám to šlo, ale tepovka šla nezvykle nahoru. Úterní intervaly byly jako přes kopírák - nohy byly odpočaté, ale tělo trpělo (tepovka, regenerace). Středeční sauna padla za protahovací fitko a hodně odpočinku. Na tradiční čtvrteční tempo jsem se těšil, ale bohužel jsem se zdržel v práci a tak byl trénink upraven pro "společné" vyzvednutí čísla a i počasí. Tempových 9 km + výklus a rozklus byl nakonec optimální, vzhledem k těžkým podmínkám na trati - vítr, zamračeno. Pátek byl volný výklus za super jarního počasí....
Robert:
Měl jsem to skvěle naplánované - 2x prodloužený víkend, ideální možnost si do tréninku něco přidat. S Danem jsem se domluvil na 2 fázích ale ... všechno bylo jinak. Úterý dopoledne mě v práci píchlo v tříslu. Na tréninku mě zabolely první dva kroky, ale pak se vše zdálo dobré. Bohužel hned začátek prvního intervalu mi ukázal, že je něco špatně. Bolest v tříslu byla v tempu na každém kroku. Ve středu se k tomu přidalo škrábání v krku. Proto bylo za mě rozhodnuto (a já jsem s tím souhlasil), že musím mít pár dní volno. Začal jsem rychlou ozdravnou kůru, abych byl na další týden fit. Plán se povedl - čtvrtek i pátek stál za houby, ale v sobotu i neděli se blýskalo na lepší časy.
V pátek za námi přijeli známí z UK a tak se náš plán trochu uzpůsobil společenským povinnostem.
Příští týden mě čeká další závod tohoto roku - Pražský 1/2 maraton. Jelikož to není závod sezony a...
Robert:
Jak já jsem se na tento týden těšil. Dlouhý tempový běh byl za mnou (sice počasí bylo příšerné a čas tomu odpovídal, ale ...) a 3 dny bez běhu na obzoru. Očkování proběhlo podle plánu, a pondělí bylo příjemné. Po práci nespěchat na běh ... zvláštní to byl pocit. Nicméně odpočinek mě nečekal - úterní skoro 5 hodinová cesta do Německa není ten správný relax pro nohy. Ráno jsem se sice příjemně protáhl ve fitku, ale došlo k hrubému porušení životosprávy - projektový meeting po příjezdu u baru, dlouhé řečnění u piva ... 3 hodiny spánku nejsou nejlepší. Ve středu mě navíc čekala cesta zpět - tzn. dalších 5 hodin v autě. Paradoxně jsem se na čtvrteční běh těšil.
Z důvodu čtvrtečního tréninku jsme si i zkrátil výlet do Brna, abych stihl dojet "včas". Na běh jsem se těšil, ale zároveň celý člověk byl bolavý. Tělo nebylo vůbec odpočaté a paradoxně ... ten trénink mi chyběl. Další dny byly "za trest",...
Robert:
To jaro nám moc dlouho netrvalo. Zase se začalo ochlazovat.
Pro mě přišlo i vystřízlivění - sice se člověk zlepšuje, ale i tak to má k dokonalosti daleko. Počasí začíná zlobit a člověk se začíná bát o zdraví, které je to nejdůležitější. Pondělí jsem zase suploval v SCE, byl to s Ivet příjemný, byť větrný výklus do Hvězdy. V úterý jsem poslouchal vizi mého trenéra a intervalový trénink postupně nahrazuji silovým - intervaly si okořeňuji kopcem. Středeční relax v sauně se povedl, byť už se na mně začaly objevovat příznaky nachlazení - únava a nechuť cokoliv dělat. To pokračovalo i ve čtvrtek, kdy jsem běžel volnější tempo než předchozí týden - nemusí být každý týden osobák.
Pátek jsme vyrazili s kolegou z práce, který se musel srovnávat s Ivetou, tak se mě stále ptal jestli už konečně běžím tempem, jako běháme s Ivet :D. Ach to mužské ego. Výběh to byl kratší, ale o to v horším počasí (déšť, sníh, ...). Já...
Robert:
Je to tady, TEPLO! Druhá půlka cyklu začala příjemně - mrazy polevily. Dny se prodlužují a konečně to začíná být zajímavější.
Pondělní SCE bylo ve znamení trailového běhu. Bohužel se stále stmívá relativně brzo a tak trailové cestičky v Šárce byly brzo temné. Úterní intervaly byly poznamenané posledním záchvatem zimy - celodenní sníh střídaný s deštěm způsobil ve Stromovce břečku. Bohužel na té klouzavé mrše nebylo možné pořádně běžet a tak časy byly podprůměrné.
Čtvrtečnímu tempu předcházela sauna, která mě opět nakopla k dobrému výkonu a tak jsem si po 14 dnech opět vylepšil osobní rekord na 10km - opět v rámci tréninku. Zbytek týdne byl už jen "volný" a tak jsme si užívali tepla a postupného odstraňování vrstev. Jen přiznávám, že páteční kombinace APIčky, 3,5l popcornu a 0,85l pepsiny asi není správná životospráva - nicméně běhy jsem zvládl bez "zastávek".
Pomalu bych byl rád, aby už to bylo za mnou - konečně normálně žít a chodit se bavit.
Iveta:
Pondělní SCE jsem po kombinaci...
Robert:
Je to opravdu neskutečné ... už 9 týdnů dřiny a odříkání. Večery padáme únavou na záda a už se nezvedneme, většina našich koníčků a zábav se smrskává do 1 dne volna (středa). Víkendy jsou ve znamení dřiny a potu.
Tento týden přípravy sevřely Prahu a blízké okolí mrazy. Poprvé tuto zimu bylo více(méně) jak -10°C. Nicméně i v tomto počasí jsme byli schopni trénovat. Nebylo potřeba se ždímat na max, ale prostě jít do toho. Pondělní volná klasika následována opravdu marazivými intervaly. Čtvrteční tempo, kdy mi slzy utrpení přimrzaly k tváři jsme také přežili a víkend, ten byl již zábava i díky slibovanému oteplení.
Víkend byl zakončen saunou i masáží, kde jsme zas tolik neúpěli. Doufám, že i tu druhou půlku přežijeme minimálně takto ve zdraví.
Iveta
V neděli jsme dobojovali (jinak se to říct nedá :D) 9. týden naší maratonské přípravy. A to rovnou dlouhým během. Ale vezmu to pěkně od začátku.
Mrazy pokračovaly i v pondělí, kdy se pravidelně koná výběh se SCE....
