Je to za námi: zářijová výzva SNOWDON (21.09.2019) & (polo)svatební cesta
Typická situace u snídaně ve Welšském Llanberies. A: "Jak se vám včera běželo?"B: " Super, počasí bylo typicky (myšleno ironicky, bylo až 28°C a jasno) anglické. Ta krátká trasa nám stačila."A: "Ten kopec byl strašný, já ho běžel jen 1x, ale moje žena běžela to nejdelší a běžela ho 2x."B: "Ježiš."A: "Odkud jste?"B: "Česká republika, Praha. A vy?"A: "Víděň, Rakousko, to jsme skoro sousedi. Jak jste se sem dostali?"B: "No .... byl to svatební dar ..."
Snad každého jsme dostali vysvětlením, jak jsme se na takovém (extrémním) závodě vůbec objevili. Češi v severozápadním Walesu a budou se škrábat na Snowdon (druhá nejvyšší hora Velké Británie). "No, víte, my dostali startovné jako svatební dar od našich přátel." Následuje půl minuty ticha, pak smích a rada, abychom si se svými přáteli vážně promluvili :D.
Pan Snowdon (resp. jeho vrchol)
Ale abychom se vrátili na začátek. Sobotnímu závodu (21.9.) ještě předcházel kraťoučký pobyt v Peak District, konkrétně v Buxtonu, kam jsme...